Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Matematické eso

3. 11. 2015 12:02:30
Matematika mi na rozdíl od cizích jazyků vždycky šla. Učitelka v páté třídě mi říkala „matematické eso“. Pravidelně mě vysílala na matematické olympiády a občas mě předvedla sedmákům, aby viděli, jak je jejich učivo jednoduché.

Coby revoluční maturitní ročník 89/90 jsme se o pololetí mohli rozhodnout, jestli budeme maturovat z ruštiny, jak bylo původně v plánu, nebo z matematiky. Já měl jasno během vteřiny. Když se o pár let později můj mladší bratr rozčiloval nad kvadratickými rovnicemi, půjčil jsem si na chvíli jeho učebnici a bez dlouhých řečí mu vše vysvětlil. Bráška pochopil, co má doma za poklad a občas pozval pár spolužáků na doučovací mejdan.

Ne, tenhle glorifikační úvod nemá v úmyslu Vás přesvědčit, že čtete články novodobého Einsteina - na své limity jsem narazil, když došlo na integrály a derivace. Pouze jsem chtěl doložit, že mé sebevědomí má reálný základ. Když moje dcerka loni nastupovala do první třídy, byl jsem přesvědčen, že matematika nebude problém, protože jí rozumím a ještě ke všemu jí umím vysvětlit!

O podzimních prázdninách přišla dcerka s tím, že mají dlóóuhý úkol z matematiky. Hrdě jsem se s ní zavřel v pokoji a začalo počítání. Záhy jsem pochopil, že to nebude tak jednoduché. Klasické sčítání šlo dobře, odečítání hůře a chvíle, kdy se úloha zákeřně neptala na výsledek, ale na číslo uprostřed rovnice, byly vysloveně utrpením. Snad to bylo tím, že úkol byl opravdu dlouhý a soustředění mé holčičky zatím nemá zrovna dvakrát prodlouženou trvanlivost, asi jsme jej měli rozprostřít do všech pěti dnů a ne se na něj vrhnout v neděli večer, ale faktem je, že já jsem pomalu a nenápadně začal o svých vysvětlovacích schopnostech pochybovat.

„Kolik je dvacet dva mínus třináct?“ Byli jsme krátce za půlkou, dcera bloumala očima po stropě a začala ohryzávat tužku. "No? Úúú, tady jsem!, dvacet dva mínus třináct..." Tlak v pomyslném papinově hrnci stoupal... „Tak to zkusíme jinak: kolik by bylo dvacet dva mínus dvanáct?“ snažil jsem se najít nějaký záchytný bod. Dcerka si strčila druhý konec tužky do nosu ... V tu chvíli jsem vyletěl: „Tak dost! Tohle jsi snad uměla, ještě než jsi šla do školy!“ Dvakrát jsem se nadechl: „Dáme si přestávku!“ .... a šel se vydýchat na balkón.

Ještě ve dveřích jsem slyšel veselý hlásek: „A můžu na počítač?“ „NE! ŽÁDNEJ POČÍTAČ, ŽÁDNÁ TELEVIZE, DOKUD NEBUDE HOTOVO!“ Herodes byl proti mně pohádkový dědeček, co houpe děti na kolenou.

Coby bezvěrec a ateista jsem deset minut prosil boha, aby mi dal sílu nepřerazit to dítě vejpůl. Potom jsem dostal nápad a vytáhl dřevěné počítadlo, které na spodní straně mělo inkoustovou tužkou napsané jméno mé maminky za svobodna. S ním jsme se postupně prokousávali dále. Přečetli jsme příklad a pokud dcerka nevěděla na první ťuknutí, tak jsem posunul kuličky a kostrbatě jsme dobrali k výsledku.

„Dvacet sedm mínus devět je kolik?“ Pokrčení ramen... „Tak tady máme dvacet sedm kuliček...“ posunul jsem na počítadle dvě celé řady a sedm ze třetí zleva doprava.... „a na druhou stranu zpátky přesuneme těhle sedm a kolik ještě musíme přesunout?“ .... „Éééé" ... „No devět mínus sedm je?" ... „Dvě?“ ... „Ano, správně, dvě. Tak kolik kuliček nám zbylo?“ Snažil jsem se hovořit klidně, přestože pod povrchem to vřelo...

„Dvacet osm“ zněla odpověď. Vyděšeně jsem se koukal z dcerky na počítadlo a zpět: „Kolik že je tam kuliček?“ „No ... dvacet osm..“

„Prosím Tě, odečítáme devět od dvaceti sedmi, tak jak by tam mohlo být víc, než kolik bylo na začátku? Kolik je tam kuliček?!“ pára ze mě unikala všemi otvory... „Dvacet osm...“ stálo děvče na svém.

Můj potměšilý otec se právě chystal na dveře, za nimiž se tahle taškařice odehrávala, přilepit cedulku „MATEMATICKÝ KROUŽEK“, když zaslechl můj zoufalý výkřik a strčil hlavu dovnitř. V té chvíli okolo něj proletělo počítadlo, jehož kuličky se klepaly hrůzou a drátky, které vychovaly dvě generace bez úhony, drnkaly své poslední blues. Za stolem seděla „princezna“ a tvářila se, jako by neuměla do pěti počítat. Což tedy mimochodem byla právě v té chvíli pravda pravdoucí.

Mám v plánu v nejbližších dnech zajít do školy. Budu se muset před paní učitelkou hluboce poklonit, protože já bych se z takové žačky už dávno zbláznil.

Autor: Karel Janďourek | úterý 3.11.2015 12:02 | karma článku: 23.76 | přečteno: 1229x

Další články blogera

Karel Janďourek

U doktora, aneb "Takhle ne, mladý muži!"

Náš obvodní doktor mě poslal kvůli jedné lapálii ke specialistovi. Hrdě jsem se objednal a ve stanovený čas nakráčel na kliniku.

14.3.2017 v 12:01 | Karma článku: 34.96 | Přečteno: 2556 | Diskuse

Karel Janďourek

Na pubertu jedině s helmou!

Dcerka nám roste do krásy .... a do puberty. Zatím je to ještě roztomilé, ale už se nám tam vkrádají poněkud drsnější prvky.

7.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 26.05 | Přečteno: 1817 | Diskuse

Karel Janďourek

Hajdom, hajdom.... aneb "Jak jsme (ne)zpívali koledy"

Ke Štědrému večeru patří koledy. To mi nikdo nevymluví. Loni dcerka chodila na flétnu, tak jsme pod stromečkem pískali, ovšem letos v září zůstala flétna v šuplíku a malá slečna se vrhla na házenou... Musel jsem na to jinak.

3.1.2017 v 12:01 | Karma článku: 14.15 | Přečteno: 419 | Diskuse

Karel Janďourek

Švédova Trojka a Kuchaři - vítěz naší rodinné hitparády

Naší rodinnou hitparádu pro rok 2016 vyhrála kapela Švédova trojka s písničkou Kuchaři. Abychom předešli případnému nedorozumění, toto vítězství není spojeno s žádnou věcnou cenou, ani finančním ohodnocením.

15.12.2016 v 11:50 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 257 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 17.29 | Přečteno: 531 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 20.95 | Přečteno: 1193 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 39.53 | Přečteno: 1660 | Diskuse

Karel Trčálek

Proč reaguji na články jiných blogerů? Protože jsem parazit!

Blog je, alespoň pro mě, především hra. Může-li jistá „ekonomka“ či jistí blogeři své lži a svou propagandu více či méně podařeně prezentovat jako odhalování „skutečné“ pravdy, pak si já můžu z jejich lhaní dělat legraci

23.6.2017 v 16:37 | Karma článku: 15.15 | Přečteno: 392 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1121
Člověk velice všímavý a ještě více upovídaný

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.