- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
„Musím říct, že nám dala pořádně zabrat! Docela chápu, že na ní děti dostaly čtrnáct dní…“ pokračovala potměšile, když si v mé tváři jako v otevřené knize přečetla, že u nás doma se žádné večerní drilování veršů nekoná.
Hrdinně jsem odvětil, že to za dva večery zvládneme. „Co by mohlo být těžkého na básničce ve druhé třídě“, říkal jsem si … To jsem se ovšem šeredně spletl.
Autorem básně byl Sergej Michalkov, jmenovala se „Zázračné prášky“… a „na prášky“ jsem z ní byl hlavně já. Zasekli jsme se už u křestního jména autora. Jméno, které v češtině snad ani nemá ekvivalent, holka tak dlouho pletla, až jsem se odhodlal k mimotechnické pomůcce: „Žádný Uděj.. Sergej!“ Zadeklamoval jsem s důrazem na první slabiku. „To jméno opravdu začíná jako to sprosté slovo…“ trochu jsem se až lekl vlastní odvahy „prostě jako kdybys chtěla říct ´kakej´, ale sprostě“ motal jsem se kolem problému jako slon v porcelánu.
Dcerka se postavila doprostřed pokoje a začala znovu: „Zázračné prášky, Ser…..ééééé“ a mě na čele vyskočily kapičky potu. Došlo mi, že jestli tu pomůcku chci opravdu dotáhnout do konce, budu muset vysvětlit i druhou část. Upřímně řečeno, v této věci jsem už odvahu hledal marně.
Samotná básnička, to byl teprve oříšek. Její náročnost spočívala v tom, že neměla žádný děj. Autor prostě popsal všechno, co se dá vidět v lékárně. K tomu všemu dost chaoticky a bez ladu, či skladu: posuďte sami:
Ve vitríně baňky, sklínky,
váhy, misky na kelímky
… Opravdu existují misky na kelímky? To je něco jako obaly na sáčky? Automaticky mi naskočilo klasikovo zlidovělé: „vracejte podšálky!“
prášky, kapky, ampulky,
tabletky a pilulky,
… Dosud jsem si myslel, že prášky, tabletky a pilulky je jedno a to samé....
oplatky a tuby s mastí,
obvaz, sáčky s leukoplastí,
… Oplatky? V lékárně mezi léčivy? To do toho básník zahrnul i lékárníkovu svačinu…
plechovky a krabice,
vitamíny Á, Bé, Cé
Plechovky a krabice? To jsme se octli na skládce… Vytvořil jsem si vlastní rým
Už jsem ve svém věku v životě slyšel i četl hodně stupidit, ale tohle dílko bych směle zařadil do TOP TEN!
No uznejte, že něco takového se naučit, to chce opravdu hodně trpělivosti… a nebo hodně prášků. Neměli jsme ani jedno a tak jsem vsadil na hravost: Text jsem měl před sebou otevřený a holce jednotlivé části předváděl: Váhy jsem naznačil tak, že jsem ruce otočil dlaněmi nahoru a střídavě jimi zapumpoval, rukama jsem naznačoval tvar baňky i ampulky, prášky jsem dělal tak, jako bych si sypal sůl do úst, vzápětí jsem naznačoval kapátko…. Abych připomněl tabletky, jsem si ťukal na dlaň, jako že si hraji s tabletem a když přišly na řadu pilulky, dělal jsem „pilota“. Na tyhle nápovědy jsem byl obzvláště pyšný.
Takhle s nápovědami dcerka text párkrát překoktala, ale mě bylo jasné, že bez nich to nepůjde....
Druhý den, když přišla řeč na básničku, holka mě posadila: „Nic neukazuj!“ a vystřihla jí bez jediného zaškobrtnutí. Spadla mi čelist…
„My jsme si to s holkama opakovali ve družině…“ pronesla jenom tak mimochodem, „jo a to jméno... měl jsi mi vysvětlit, že je to jako dvě slova: Ser a gej!“
„A ty víš, co znamená slovo gay?“ zeptal jsem se vyplašeně.
„Jasně! To je chlap, co miluje chlapy!“
S otevřenou pusou jsem zíral na osmiletou světaznalou princeznu, která z pokoje odcházela hrdě středem. Že já si vůbec dělám starosti!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |