„Tatí, chceš slyšet vyjmenovaná slova po B?“ Zeptala se mě moje dcerka asi před měsícem. Chtěl jsem:
“BýtbydlitobyvatelbytpříbyteknábytekdobytekobyčejbystrýbylinakobylabýkPřibyslav!“
Ne, nechybí mi tam mezery, přesně takhle to řekla, bez nadechování. Kdyby mě napadlo zapnout stopky, naměřil bych tak dvě vteřiny.
Byl jsem příjemně překvapen. Na začátku školního roku nám paní učitelka říkala, že letos to bude řehole, protože přijdou na řadu vyjmenovaná slova. Dodala, že začnou poněkud nelogicky těmi po „Z“, protože jsou nejjednodušší. A potom už to půjde klasicky: B, L a tak dále.
„B“ jsme tedy měli zdárně za sebou. S „L“ to bylo horší, tady jsem se do toho musel vložit a nabídnout nějaké mimotechnické pomůcky: „Hele ber to jako básničku vždycky po třech slovech. První tři to je jako věta, sice nelogická, ale věta: slyšet mlýn blýskat se. Potom jsou tři slovesa, která začínají písmenem P: polykat, plynout, plýtvat. A k nim se nenápadně blíží ještě jedno, které tam tak nějak nepatří, protože začíná jinak, ale chtělo by se kamarádit: vzlykat. Následuje trojice na LY: lysý, lýtko, lýko a na závěr úderná trojka: lyže, pelyněk, plyš...“
Další jednička byla doma i když holka pořád dělala roztomilou mezeru před „vzlykat“, aby ten nebohý odpadlík stihl doběhnout. Prostě jak to jednou do tý hlavy dostane, tak už to nejde ven!
O druhém adventu mě "vyjmenovaná" pýcha přešla. Našel jsem za oknem lísteček, který začínal slovy: „Mylý Ježíšku“....
Asi si budu muset promluvit s paní učitelkou. Je hezké, že začali jednoduchým „Z“, ale stále mám takový neodbytný pocit, že do vánoc to chtělo zvládnout hlavně slova po „M“
