Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pojďte si hrát!

22. 11. 2016 12:01:00
„Tati, pojď si hrát!“ Touhle větou si mě vždycky dcerka omotá kolem prstu. Pravda, mám svůj věk, tak se to ze začátku snažím uhrát na nějakou stolní, či jinak méně akční hru.

Vím, že s Pexesem už neuspěju, ostatně taky bych v něm asi ošklivě prohrál. V současné době vedou Aktivity a Carcassonne. Ovšem každému je asi jasné, že pod pojmem „hrát si“ myslí potomek něco podstatně kreativnějšího, že?

Kdysi jsem v jednom hodně ospalém odpoledni úspěšně navrhl hru „na medvěda v zimě“. I když tedy "úspěšně".... po minutě jsem začal krásně zabírat, holce to najednou docvaklo a bylo po hře. Podruhé už se nikdy nachytat nedala. Podobně to dopadá s návrhem hry „na čtenářský kroužek“ (oči v sloup: „ale jenom jednu kapitolu!“), nebo „na uklízecí četu“. Ostatně to občas navrhuju, i když si dcerka na nic hrát nechce.

Vzpomínám, že kdysi bylo oblíbené „Vlnobití“. To si dítě lehne na peřinu a dospělák vypráví: „Nebe bylo bez mráčku a moře klidné, ale potom se zatáhlo...“ na to se přes dítě přehodí peřina ze všech stran, takže vytvoří takový uzlík „a přišlo vlnobití“... v té chvíli se začne děckem v peřině cloumat na všechny strany... „nakonec se nebe opět rozjasnilo a moře vyplivlo na břeh...“ rozesmátou princeznu, která křičí:“Eštěěě!“

Teď už bych to dlouhonohé éro do peřiny sotva skryl, tak začalo být populární „Masíčko“...

To si takhle kuchař (rozumějte Já) přinese masíčko (dcerku), položí ho do pekáče (na postel) a začne připravovat na pečení. Takové masíčko se musí prosolit z obou stran (hlavně aby to hodně lechtalo), našpikovat (sem tam dloubnout do žeber, na stehna sedm špásů) a dál dle fantazie. Když je po ruce nějaký plyšák, dá se použít jako mašlovačka, polštářem naklepat, onehdá jsem masíčko okořenil tím, že jsem na něj vysypal pytlík plný plastových víček...

Když je hotovo, dáme péct. V našem případě tedy přiklopíme tenkou matrací. Masíčko se vaří, všechno bublá a kuchař má co dělat, aby mu to neuteklo. To se ovšem povede málokdy, respektive se to tedy ještě nepovedlo. Masíčko zdrhne z pekáče, kuchař ho honí po bytě, chytí a všechno se opakuje...

Faktem je, že ten flák masa je čím dál tím těžší a poslední dobou to často končí tak, že se na pekáči ocitne sám kuchař. Ten se tedy překvapivě ani moc nebrání, naopak si pod matrací vychutnává to teplo a chvilku klidu.

Nedávno přišla nová hra: „Budeme hrát na kočičku! Já budu kočička a ty mi budeš dělat věci, které kočičky nemají rády!“

Zní to dost morbidně, ale vím, odkud vítr fouká. Nedávno naše malá zahrnula naši starou a nevrlou kočku takovou láskou, že ta se začala regulérně bránit a my pak strávili odpoledne na pohotovosti s ošklivě vypadajícím kousnutím.

Takže milou „kočičku“ tahám za uši, všelijak pošťuchuju, či až příliš neurvale hladím a ona prská, škrábe a ve finále mě kousne. Nutno tedy říci, že něžně a láskyplně.

Přiznám se, že tuhle hru už považuju za „vypečenou“, jako kdyby jí vymyslel medvěd od Kolína. Jednak proto, že se musím chovat jako pořádný padouch, což mě, dobrákovi od všech kostí, jde pořádně proti srsti a hlavně proto, že nakonec to bolí mě.

Ovšem hrátkám s fantasií ještě zdaleka není konec: „Tatí, zahrajeme si na křížalovou operaci!“ zaznělo teď o víkendu.

„A to se hraje jak?“ zeptal jsem se v neblahé předtuše

„No... Ty sníš křížalu... A já ti jí pak vyoperuju!“

Okamžitě mi blesklo hlavou, že „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ asi nebyl úplně ideální film pro devítiletou dámu.

Zřejmě Vám budu připadat jako zbabělec, ale já do toho vážně nešel!

Autor: Karel Janďourek | úterý 22.11.2016 12:01 | karma článku: 14.03 | přečteno: 300x

Další články blogera

Karel Janďourek

Až budu těhotná

U nás doma sledujeme jeden z mnoha nekonečných televizních seriálů. Já vím, že to asi przní vkus, ale na druhou stranu jsme přece národem, který stvořil tak legendární postavu, jako byl doktor Štrosmajer....

17.10.2017 v 12:01 | Karma článku: 16.23 | Přečteno: 631 | Diskuse

Karel Janďourek

Vibrátor... aneb lepší, než dlouhý vysvětlování

Pomalu nám začal školní rok a rozebíhají se kroužky. To je veliký nápor na rodinnou organizaci a logistiku.

26.9.2017 v 9:40 | Karma článku: 20.67 | Přečteno: 922 | Diskuse

Karel Janďourek

U doktora, aneb "Takhle ne, mladý muži!"

Náš obvodní doktor mě poslal kvůli jedné lapálii ke specialistovi. Hrdě jsem se objednal a ve stanovený čas nakráčel na kliniku.

14.3.2017 v 12:01 | Karma článku: 35.81 | Přečteno: 2848 | Diskuse

Karel Janďourek

Na pubertu jedině s helmou!

Dcerka nám roste do krásy .... a do puberty. Zatím je to ještě roztomilé, ale už se nám tam vkrádají poněkud drsnější prvky.

7.2.2017 v 12:02 | Karma článku: 26.56 | Přečteno: 1926 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jan Tichý(Bnj)

Návrat domů aneb rozloučení s Prahou

Osudová Praha? Jak se to vezme. Praha mi v životě mnohé dala. Poprvé (kromě návštěv s rodiči, se školou či kamarády) jsem se zde ocitl v letech 1983 až 1988 na studiích.

19.10.2017 v 15:03 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 228 | Diskuse

Jan Jílek

Život bez víry, život ve strachu

Dostal jsem velmi zajímavou knížku, jménem:„Zadní vrátka do nebe. Od Lionela Bluea. Rabín, anglický Žid, který prošel jistou měrou náklonností k marxismu, jako mnoho jeho souvěrců, aby se z něj stal hluboce věřící.

19.10.2017 v 12:50 | Karma článku: 14.05 | Přečteno: 371 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Malá Itálie uprostřed Prahy

,,Fuj, to je hnus." Zhrozila jsem se po otevření české konzervy loupaných ,,italských" rajčat. Teď už chápu, proč si tady lidi stěžujou na nekvalitní potraviny neboli na rozdíl potravin pro východní a západní trh.

19.10.2017 v 6:03 | Karma článku: 32.90 | Přečteno: 2692 | Diskuse

Jana Aulehlová

Držím pusu, krok už ne

Manžel je totálně naštván, že nechci vincentku. Dcera zase neudrží smích a syn mě paroduje. Žádná viditelná lítost. Jak promluvím, přivádím každého k smíchu. Ani se jim nedivím, protože chodím s píšťalkou na krku.

18.10.2017 v 19:20 | Karma článku: 11.33 | Přečteno: 326 | Diskuse

Jan Jílek

Svoboda je jen jedna

Měl jsem včera těžký den. Hlavně pracovně, ale konec dobrý, všechno dobré. Mám už starší „Vivofit.” Zařízení, co měří počet kroků, ušlých kilometrů, čas, spotřebované kalorie atd.

18.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 13.87 | Přečteno: 301 | Diskuse
Počet článků 112 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1139
Člověk velice všímavý a ještě více upovídaný


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.