Vytiskl jsem si tři známé koledy, oprášil kytaru a dva dny před Vánoci zavelel k tréninku.
Hrábl jsem do strun: „Štědrej večer nastal....“ a doufal jsem, že se dcerka připojí, ale ta chvilku nechápavě koukala a potom pronesla: „Vždyť je to úplně jinak!“
Aby bylo jasno: já zase nejsem kdovíjaký kytarista a už vůbec ne zpěvák. Když se rozdával hudební sluch, tak můj příděl bůh vyplácal na Karla Gotta, nebo někoho takového, takže výše uvedenou větu jsem už v životě slyšel mockrát. V době dospívání, kdy jsem tajně a marně doufal, že budu brnkáním okouzlovat osoby opačného pohlaví, mi právě podobné řeči dokázaly pořádně pocuchat sebevědomí.
Teď už jsem starší a otrlejší, takže jsem se se zájmem zeptal, jak by to tedy mělo znít.
Dcerka odhodlaně spustila: „Štědrej večer náá-a-stal, když jsem doma chláá-a-stal....“
V mysli mi vytanul pohled na Xindla X v santovském obleku a proklel jsem jej do pátého kolena.
No nic, sáhl jsem po druhém listu: „Néésem Vám nóóviny...“ dál jsem se nedostal, dcerka opět nesouhlasně zavrtěla hlavou... „Já to znám takhle: Nésem Vám é é té, poslouchejte...“
Jako... já mám Ondru Ládka celkem rád, ale v té chvíli jsem pocítil velkou touhu pověsit ho za nějakou hodně citlivou část těla do průvanu!
Ještě jsem měl třetí pokus... Pásli ovce valaši začala dceruška se mnou a já se dmul pýchou. Pouze tedy do druhé sloky, kde z jejích úst zaznělo: „Anděl se jim ukázal, wifinu jim zakázal!“
Nevěřícně jsem zvedl oči a děvče s úsměvem definitivně poslalo mé kolední ambice do pekel: „Hajdom, hajdom, tydlidom, hajdom, hajdom .... Tečka COM!“
S počínající depresí jsem kytaru odložil zpět do kouta. Bylo mi jasné, že pod vánočním stromkem letos bude hrát CD přehrávač.
Pokud jde o mou maličkost, musel jsem si dát ještě drink... a zcela vážně jsem začal uvažovat o tom, že se na nový rok ..... pustím do lehkejch drog.
