Je Neználek závadná literatura?

Nedávno jsem náhodou vyslechl diskuzi o tom, jak se v současné době dívat na jedno z nejpopulárnějších děl mého dětství – Neználka. Jestli se náhodou již nejedná o závadnou literaturu poplatnou někdejšímu režimu. Podíval jsem se tedy na všechny tři díly svého kdysi velice oblíbeného hrdiny zblízka:

Kniha první, Neználkovy příhody, byla napsána roku 1954 a líčí příhody šestnácti malých kamarádů (autor používá označení malíčci, což je, co se velikosti týče, řadí až  někam za našeho Palečka). Podívejme se nejprve na hlavní postavy celého díla:

Obliba hlavního hrdiny, Neználka, se opírá především o skutečnost, že se chová podobně, jako většina raubířů mezi pátým a desátým rokem věku a je tedy snadné se s ním identifikovat. Není v jádru zlý, je líný. Chtěl by být uznávaný a něco umět, ale nebaví ho se učit. Pro nějakou tu ránu, či rvačku nejde daleko. Nemá rád děvčata. Nerad přiznává, že něco neví, tak všelijak mlží, lže a vytahuje se. Je to takový ekvivalent našeho Hloupého Honzy. Paradoxem zůstává, že v prvním díle je to jediná postava s takto zápornými vlastnostmi.

Jeho hlavním protipólem je Všeználek. Dokonalý klaďas, uznávaný vůdce, něco mezi Vinnetouem a Taťkou Šmoulou. Je zajímavé, že ačkoliv je řeč o postavě veskrze dokonalé, když v dospělosti někoho nazvete Všeználkem, málokdy se jedná o lichotivé přirovnání :-).

Parta šestnácti kamarádů se vydá na průzkumný let balónem – člověk musí obdivovat autorovu fantazii, s níž velice realisticky popsal, kterak malí mužíčkové z běžně dostupných přírodních materiálů vyrobí balón a vyrazí s ním na cestu. Autor nezapomněl ani na padáky z pampeliškového chmýří.

Balón doletí do vesničky v níž žijí samá děvčata (malenky) a děj se dále odehrává na bázi souboje pohlaví – na jedné straně jsou obyvatelky vesnice vedené přísnou doktorkou Meduňkou (mimo jiné narážíme na střet přírodní léčitelky s moderními lékařskými metodami, reprezentovanými doktorem Pilulkinem), na druhé straně Neználek a spol.

Malenky jsou zde líčeny jako stvoření hodná, čistotná, s dobrým vychováním… ovšem, jak se po chvíli ukáže, mají tendenci malíčky, o nichž si nemyslí nic dobrého, neustále sekýrovat, převychovávat a peskovat. Což tedy (jenom tak na okraj) je příčinou toho, že ve své vesnici žiji osamoceny - malíčci, kteří dřív bydleli s nimi, raději vzali roha  a za lesem si založili vlastní město. Dochází k situacem, kdy děvčata mají auto, ale to jim nefunguje, protože jediné nástroje, které mají k dispozici na jeho opravu, jsou pila a sekera. Marnivost některých děvčat zase připomíná davovou psychózu – zvláště když dojde na malování podobizen…. Tady by  stálo za zjištění, zda byl autora díla ženat a pokud ano, tak zda-li bylo manželství šťastné…. Wikipedia i jiné zdroje se omezují na výčet vydaných knih.

Celá kniha samozřejmě končí happy endem – malenky si uvědomí, o co přicházejí absencí mužského elementu ve své vesnici, takže dojde nejenom k symbióze s hlavními hrdiny, ale i ke smířením s malíčky z nedalekého městečka. Neználek se polepší, což je symbolizováno tím, že se rozhodne naučit se číst a psát, aby si mohl dopisovat se svou nejlepší kamarádkou. Jak funguje pošta ve světě malíčků mezi vesnicemi, které ještě na začátku knížky neměli jedna o druhé ani tušení, nechává autor na fantazii čtenářů.

Dá se tedy říci, že pilotní díl celé trilogie je zcela nezávadný – Pohádka o tom, jak se hlavní hrdina polepšil…

Druhá kniha, Neználek ve Slunečním městě, to už je jiná káva – soudruhům evidentně došlo, že na tomto materiálu by si mohli přihřát polívčičku.

Polepšený Neználek si svými nezištnými dobrými skutky vyslouží kouzelnou hůlku a tak si vyčaruje auto a  s kamarádkou Knoflenkou vyrážejí na výlet. Bůhvíproč s sebou berou i největšího špindíru v okolí – buď proto, aby byl hned v počátku potlačen možný sexuální podtext v podobě šablony „On a ona jedou na výlet“, nebo se autorovi zalíbil motiv protivy, který se na konci příběhu polepší: Špinda Strakáček je totiž ten typ, co všechno ví, nic ho nepřekvapí a od všeho má dvoje klíče – prostě žádný ideální společník na cesty, spíš zralý na pár facek (a hození do pračky - komplet).

Přestože v předchozím díle při cestování balónem narazili hrdinové maximálně na podobný zapadákov, jako byla jejich vesnice, teď už na prvním rozcestí zjistí, že za rohem mají město... a jaké! Všechno je v něm dokonalé, nové a funkční (vzpomínáte na Pelíšky?:-))

Celý další příběh spočívá v tom, že Neználek je sice polepšen, ale pořád v něm zůstalo dost vzteklého puberťáka, takže když se s jedním chlapíkem srazí na ulici, po následné hádce jej kouzelnou hůlkou promění v osla. Druhý den se v něm ozve svědomí, tak se pokusí vše napravit. Jak už to tak bývá, ještě situaci zhorší tím, že tři skutečné osly promění v človíčky.. A ti to dokonalé město město obrátí vzhůru nohama, protože se najde dost lidí, kteří se dle jejich vzoru začnou oblékat a chovat jako... oslové….

To je celé a vešlo by se to do tří kapitol, kdyby autor neměl jasné zadání: Zatímco v prvním díle žili všichni na bázi prvobytně pospolné společnosti (co si vypěstovali, to snědli), nyní ve Slunečním městě všichni radostně budují komunismus. Hlavní hrdina se ubytuje luxusním hotelu, všichni ho berou jako cestovatele a ukazují mu všechny výdobytky komunismu. Kapitoly jsou plné návštěv továren, kde lidé radostně obsluhují geniálně zkonstruované stroje a potom si v krámech za to vezmou co zrovna potřebují, nebo se baví v zábavních parcích a restauracích.

Autor dělal co se dalo – vydal se nelehkou cestou nástupce kolegy Vernea a nutno říci, že zdaleka ne neúspěšně. Některé vynálezy, které v té době uvedl do knižní podoby, v současné době opravdu fungují. Například samočinný vysavač byl hitem loňského léta, stejně tak městské kamerové systémy jsou dnes běžné. Auta bez řidiče ještě na silnicích nevídáme, ale systémy, které na bázi mikrovlných detektorů dokáží zaparkovat, jsou takovou první vlaštovkou.

Na druhou stranu doufám, že se v budoucnu neuchytí otočné domy architekta Krychličky. I když myšlenka, že není fér, aby někdo měl okna na jih a celý den sluníčko a někdo na sever, není zcela zcestná, přeci jenom by se mi nelíbilo lézt do bytu po provazovém žebříku a ve finále zjistit, že se dobývám k sousedům, protože jsem přišel o patnáct minut dříve než den předtím a dům se ještě neotočil "ke mně čelem a k lesu zády".

Každopádně tento díl už bych doporučoval po přečtení doprovodit komentářem – přinejmenším takovým, že tuhle utopii už lidstvo zkoušelo (několikrát) a nefunguje to…

Poslední díl byl napsán rok poté, co Gagarin obletěl naši planetu a odehrává se na měsíci. Zřejmě autor předpokládal i prvenství v tomto závodě..

Hrdinové, kteří nedávno překvapeně koukali na výrobu balónu, najednou postaví raketu a vypraví se do vesmíru... Tam zjistí, že měsíc, který vídáme na obloze, je jenom slupka - uvnitř je další země.. (Jak tam mají zařízeno střídání dne a noci, ví bůh). Na této zemi bují kapitalismus v té nejtvrdší podobě, jaký si dovedete představit. Podnikatelé jsou bohatí, nadutí a arogantní, bez přítomnosti sluhů se o sebe nedovedou postarat, pouze užívají bohatství nahromaděné vykořisťováním chudých. Policisté jsou zkorumpovaní a ochraňují ty největší lumpy. Ostatní nebožáci bez peněz jsou odíráni o posledních pár šesťáků. Přesně tak, jak nám to líčili představitelé minulého režimu - nikde nebyl jediný podnikatel, který by zbohatl díky pracovitosti a vlastním nápadům a měl sociální cítění se svými zaměstnanci.

Pro ty natvrdlejší čtenáře, kteří by netušili, kterou část světa autor paroduje, se bohatí podnikatelé, či jejich přisluhovači jmenují anglickými jmény (vždy s vysvětlením výslovnosti): Skrbling, Scouperfield, Wesh, Schwabs (majitel noclehárny :-) ), Jucks, či Lumpino. Podobné je to se jmény policistů: Mstiggel, Psiggel, či Riggel. Města, coby sídla bohatých, mají jména jako Mamonville, nebo Hrabillon (jedna kapitola má dokonce název "Panika na Hrabilonské burze")... Na druhé straně chudáci se jmenují Klásek, Siváček, či Kozlík a bydlí například ve vesničce jménem Jetelinka :-)

Nejprve se na tuto planetu dostane Neználek a po něm druhý ze základní šestnáctky: Buchtík. Oba se zprvu v tomto zřízení dokáží prosadit. Není se co divit, přicházejí odjinud a mají nápady, na které si místní vykořisťovaní nebožáci nedovolí ani pomyslet. Ovšem po pár úspěších je místní vykukové připraví o všechno, takže naši hrdinové si po brzkém procitnutí užijí takových věcí, jako je noc v zablešené noclehárně, podřadné práce, kdy dělají v zábavním parku fackovací panáky, nocování pod mostem, či zatčení při policejní razii.

Do toho všeho potom přiletí Všeználek s kamarády a udělají sametovou Velkou říjnovou.... Boháčům odeberou továrny a veškerou moc, jen díky své velké inteligenci, bez jediného výstřelu a všichni jsou šťastní.

Dokonce se najde i bývalý vykořisťovatel, který vlastně vykořisťoval nerad a tak ho nechají pracovat v jeho bývalé továrně. Považte, on si takový život užívá, protože vidí krásy světa a už nemusí myslet jenom na to, jak nepřijít o své bohatství :-)

Tahle kniha je rozhodně lepší, než předchozí demostrace šťastného života v komunismu. Má spád a děj, je tu zamotaný konflikt a jeho šťastné rozuzlení. Je vidět, že autor psát umí.

Přesto bych její četbu doprovodil nejlépe nějakým dokumentem - ideálně o Miladě Horákové. Pokud tedy doma nechcete vychovat nějakého toho revolucionáře.. :-)

Co myslíte? Je Neználek závadná literatura?