Povídání z fotbalové šatny

Letos na podzim do našeho fotbalového klubu přestoupil jeden známý pražský herec. Našemu týmu to přidalo na určité mediální zajímavosti a také to přineslo nějaký ten vzruch do kabiny.

O víkendu jsme se o poločasové přestávce usadili v kabině a slovo si jako tradičně vzal trenér, který tentokrát při absenci našeho brankáře zároveň zaskakoval v brance.  V posledních minutách nás soupeři poněkud zatlačili, takže se konala klasická přednáška na téma „obrana není záležitostí pouze čtyř obránců“, kterou náš dočasný brankář zakončil slovy: „Já to z tý branky zkouším všechno ořvat, ale už ráno mě škrábalo v krku a teď už pomalu přicházím o hlas!“

V tu chvíli si tak nenápadně vzal slovo výše zmiňovaný nový člen našeho mužstva a s kamennou tváří prohlásil: „Zkus si ten hlas posadit trošku níž, trenére. To ti nebude tak ničit hlasivky.“

To byla voda na náš mlýn. Vzápětí ze všech koutů začaly pršet poznámky typu: „To je ono, dej mu nějaký rétorický kurs, kdo má to skřehotání pořád poslouchat…“

Trenér to chvilku snášel, ale potom debatu uťal slovy: „Ještě chvilku mě hecujte a tu druhou půli odchytá někdo z Vás!“ To byla hrozba, kterou jsme nemohli brát na lehkou váhu, ale náš herecký kolega už měl domluvené střídání, takže na cestě do sprchy s ručníkem kolem pasu a potměšilým úsměvem na rtech si mohl dovolit položit na dort celé konverzace pomyslnou třešničku: „Teď jsi ten hlas použil správně, toho se drž!“… letící kopačka už zasáhla zavřené dveře s piktogramem tekoucí vody.

Zajímá Vás, jak to dopadlo?

No zápas jsme vyhráli, ale jestli si trenér vzal dobře míněnou radu k srdci a položil hlas níž, to jsem v tom kalupu vážně nedokázal posoudit. :-)