Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Můj boj s Covidem

Tak mně doběhl Covid. Respektive tedy já jsem mu neutekl. Patrně jsem se nakazil v práci, jeden den večer jsem začal kašlat a vyletěla mi teplota. Druhý den ráno testy potvrdily nemilý ortel: pozitivní.

Vzhledem k tomu, že bydlím se seniory, okamžitě jsem si na deset dní zařídil covidový hotel. První dva dny to jakž takž šlo: objednal jsem si oběd a dostal jej, kamarádi mi přinesli jídlo, zdálo se, že si prostě užiju deset dní na hotelu.

Potom to začalo. Teplota vyletěla, vzápětí klesla. Chvilku jsem měl dojem, že mi nic není, za hodinu jsem měl na sobě mikinu, přes sebe dvě peřiny (pokoj byl dvoulůžkový) a klepal jsem se jako drahý ratlík. Moje zuby o sebe cvakaly tak, že náhodný kolemjdoucí by mohl tipovat na datla v plné práci. Následovalo totální nechutenství. Žádný další oběd už jsem si neobjednal. Marně mi do telefonu rodina domlouvala, že „musím jíst“. Dostal jsem do sebe za den tak dva dny starý rohlík. Potom mi tedy kamarád přinesl pomeranče a ty nějak zafungovaly. V první chvíli jsem si myslel, že jsou snad nějaké „bio“, než jsem na tašce uviděl název běžného obchodního řetězce. Chutnaly jako „mana“, čímž se tedy zdvojnásobil můj denní příjem kalorií. Na téma teplota už jsem mohl vtipkovat: „Dobrá zpráva je, že se teplota ustálila! Špatná je, že se zastavila na hodnotě 39°C“

Začala mi třeštit hlava. Měl jsem pocit, že mi to sežralo komplet obličej. Rozbolely mě dutiny, následkem toho mě bolely oči, uši i vlasy. Nešlo číst, nešlo koukat na televizi, nešlo usnout. Napadlo mě, že bych měl větrat. Problémem byly teploty hodně pod bodem mrazu spojené s horečkou, kdy jsem měl fakt problém opustit prostor pod peřinou. Nakonec jsem dokázal vždy hodinu větrat a hodinu mít zavřené okno.

Začal jsem mít halucinace, nebo co to bylo. Snad jenom zlé sny. Draky prý člověk vidí po požití LSD, já je viděl teď. Pak se objevila počítačová hra. Nevím jaká, jakmile jsem zavřel oči, musel jsem se probírat řadou ikon. Každou jsem nějak vyřešil, až přišla jedna, s níž jsem si nevěděl rady. Nemohl jsem přestat hrát, prostě jsem se trápil tak dlouho, dokud hra nezačala od začátku. Marně jsem řval, že nechci žádnou další hru. Ta ikona vypadala jako oranžový trojúhelník a uprostřed byl trojúhelník bílý. Vlastně to vypadalo jako dámský klín s bílými kalhotkami, ale to vezmi čert. Prostě přes to nejel vlak.

A do toho přišla krev. Začal jsem jí smrkat. Ne že by nějak samovolně tekla. Prostě jsem měl pocit plného nosu, tak jsem zadul do kapesníku a překvapeně koukal na hromadu rudých hlenů. Pak jsem na chvíli v noci zabral a probudilo mě „mokro“. Měl jsem krvavý rukáv a půlku polštáře. Od té chvíle už jsem se spát bál. Doktorka mi po telefonu řekla, že takhle na dálku mě nikdo nevyšetří. Až nebudu infekční, mám si zajít na ORL. Skvělý nápad. Zatím jsem to začal řešit tampóny, které jsem si podomácku vyráběl z papírových kapesníků. Narval jsem si je do nosních dírek. Po hodině jsem si zašilhal a koukám, že už nejsou bílé. Rychle jsem se podíval do zrcadla, tampóny nabraly rudou barvu. Rychle jsem je vytáhl a za nimi vylezl tak deseticentimetrový had temně rudé krve. Docela to bolelo, ale tohle jsem absolvoval tři dny. Zdělal jsem několik balení papírových kapesníků a vytahoval je se stejným efektem po půlhodinách. Stále bez spánku, na ten jsem si netroufal.

Celou noc jsem si se svým tělem povídal. Nevím, jestli už mi začalo hrabat, nebo jestli jsem to dělal naopak právě proto, aby mi nehráblo, protože odpírání spánku bylo ve středověku regulérní mučení: „Teď si lehneme na levý bok, pěkně jedno žebro, druhé žebro.“ Probral jsem to s každým z těch dvanácti, následovalo rameno, biceps, triceps. I když tam už pomalu nebylo s kým mluvit. Když nejíte, tak si tělo bere živiny z toho, co už má postavené. Je bláhové myslet si, že začne tukovými polštáři, jako první to odnesou svaly. Potom přišel čas otevřít okno a lehnout si na druhý bok. Takže se rozhovor opakoval s druhou polovinou těla.

Zkusil jsem zavolat spoluhráči z fotbalu, který pracuje na hygieně. Tedy ne že by to byl doktor. Taky si mě rozumně poslechl, položil telefon a za dvacet minut volal zpátky. Že mluvil snad se všemi a všichni koukali jako z jara. Krvácení z nosu prý není příznak koronaviru. Pak mě dorazil nevinnou otázkou, jestli jsem na to někdy trpěl.

„Ty vole!“ vypěnil jsem „hrajeme spolu pětadvacet let! S tebou a cca deseti dalšími známe navzájem všechny své tělesné anomálie líp, než jsem kdy měl šanci poznat bývalé partnerky. Viděl jsi moje přetržené křížáky, podvrtnuté kotníky, viděl jsi miliardu mých hlavičkových soubojů, viděl jsi, kolikrát mě trefil míč do nosu, ale nemohl jsi mě nikdy vidět z nosu krvácet! Když mě v páté třídě brutálně zmlátil o rok starší spolužák, tak mi tekly slzy, poblil jsem se a pochcal, ale netekla mi krev z nosu! Ta začala až teď!“

Pak jsem se mu omluvil a šel vytáhnout další tampóny z nosu. Pohled na mě byl šílený. Od horečky jsem měl totálně popraskaný spodní ret, který byl celý černý, horní ret a knír byl komplet od krve. Ze zrcadla na mě koukal Drácula uprostřed hostiny. Moje dvojpostel vypadala, jako když tam nějaký řezník provozuje živnost a moc se nežinýruje. Marně jsem svůj nos přesvědčoval, že by krvácet neměl, protože to „není příznak koronaviru“. Tohle prostě nebral na vědomí

Přišel den, kdy pro mě měl přijet odvoz. Hodinu před příjezdem jsem šel zaplatit. Už to nebylo tak zlé, tak jsem seběhl dvě patra… a zpátky se málem nedostal, nohy se mi podlamovaly, přes respirátor jsem nemohl popadnout dech.

Když pro mě bráška přijel, pořád jsem měl respirátor, protože on to ještě neprodělal. Zaparkovali jsme tak 50 metrů od vchodu. Došli do domu a já se zase musel opřít o zeď, stáhnout resprirátor a dlouze se vydýchávat. Desátý den od pozitivního testu. Já - sportovec, nekuřák.

Dorazil jsem domů a nešťastně koukal, jak podobným průběhem prochází moji rodiče.

Už se to zdá být za námi, ale pořád tu tvář v zrcadle nepoznávám. Ten tam je diblík s optimistickým pohledem na svět. Takhle smutné, zapadlé oči, vystouplé lícní kosti a pohublé tváře ten člověk, co ho tam skoro padesát let vídám, nikdy neměl. S Helenou Růžičkovou mu každý den říkám obligátní: „Neznám tě, ale umeju Tě!“

Každopádně bych Vás chtěl poprosit o jednu věc: Až Vám bude někdo tvrdit, že se jedná o chřipečku, vezměte ho za nějakou hodně citlivou část na těle a pověste ho za ní do průvanu! Uděláte mi tím velikou radost.

Autor: Karel Janďourek | čtvrtek 25.2.2021 11:06 | karma článku: 46,13 | přečteno: 12556x
  • Další články autora

Karel Janďourek

Povinná školní četba, aneb pan Kaplan by zaplakal!

Dcera dostala jako povinnou školní četbu knížku „Pan Kaplan má třídu stále rád“. Upřímně jsem zajásal, trošku jsem i si zazáviděl.

11.1.2022 v 12:05 | Karma: 29,82 | Přečteno: 1299x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Můj boj po Covidu. Buďte opatrní, porazit jej nemusí stačit.

Nedávno jsem se rozepsal, jak jsem bojoval s Covidem. Nebylo to veselé čtení, ale na konci byl happy end. Byl jsem přesvědčen, že jsem vyhrál. Jak asi tušíte, byl to obrovský omyl.

11.3.2021 v 11:02 | Karma: 46,15 | Přečteno: 12136x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Literatura v pubertě, aneb "Harry Potter na rande"...

Dcera na přelomu roku objevila Harryho Pottera! Ne tedy, že by někde potkala přímo brýlatého kouzelníka s jizvou na čele, ale po sérii filmů, které šly každý pátek v TV, vzala tuto ságu na vědomí.

16.1.2021 v 13:01 | Karma: 16,05 | Přečteno: 483x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Dějepis v karanténě, aneb to jsem z toho playboy!

Karanténa v době koronavirové spojená s uzavřením škol s sebou nese mimo jiné i fakt, že rodiče poměrně rychle zjistí, co jejich potomstvo právě probírá ve škole.... A také jak (ne)snadno látku vstřebává.

7.5.2020 v 14:09 | Karma: 23,38 | Přečteno: 747x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Jak jsme plakali na špatném hrobě

V minulém roce nám umřela sousedka. Už to byla stará paní a měla na to „nárok“, ale i tak nás to zaskočilo. Každý rok na Vánoce vařila houbového kubu snad pro celý dům.

27.1.2020 v 12:06 | Karma: 34,14 | Přečteno: 2027x | Diskuse| Společnost

Karel Janďourek

Vousy aneb "Jak vypadám?"

V životě každého člověka občas přijde okamžik, kdy zatouží po změně. Já jsem to vyřešil tak, že jsem si nechal narůst vousy.

24.10.2019 v 11:23 | Karma: 12,18 | Přečteno: 436x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Nezvaný host

Když jsem včera odcházel z práce, po prvních krocích na chodníku jsem si uvědomil, že jsem na pracovním stole zapomněl sluneční brýle.

22.3.2019 v 11:59 | Karma: 20,08 | Přečteno: 893x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Sladká nevědomost... aneb co udělal Jan Palach

Máme za sebou týden, kdy nebylo možné nenarazit na jméno Jan Palach. O slavném studentovi a jeho činu z roku 1969 se psalo ve všech novinách, v TV vystupovali jeho kamarádi a pamětníci, v hlavní vysílací čas o něm dávali film.

26.1.2019 v 12:01 | Karma: 20,12 | Přečteno: 999x | Diskuse| Společnost

Karel Janďourek

Proč zrovna na hranici?

Kamarád mi vyprávěl o rozhovoru, který kdysi dávno vedl se synkem. Ten tenkrát přišel ze školy s tím, že probírali mistra Jana Husa a on tomu tak úplně nerozumí.

24.1.2019 v 11:59 | Karma: 20,32 | Přečteno: 993x | Diskuse| Cestování

Karel Janďourek

K pořádnému Mikuláši patří čert! Aneb: Je tu Standa?

Už za mého mládí se říkalo, že k pořádnému Mikuláši patří čert. Nemohu si pomoct, ale platí to dodnes, děti by měly mít před někým respekt.

12.12.2018 v 12:00 | Karma: 18,78 | Přečteno: 423x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Kudy z toho ven? .... aneb trápení začínajícího novináře

Na začátku letošního roku se mi splnil jeden sen. Coby zapálený fanoušek jednoho nejmenovaného fotbalového klubu jsem dostal možnost aktivně se podílet na provozu jeho fanouškovského webu.

28.2.2018 v 12:00 | Karma: 11,87 | Přečteno: 323x | Diskuse| Sport

Karel Janďourek

Hodinky... aneb "momentální argumentační nouze"

"Tati, já jsem si zapomněla hodinky! Musíme se vrátit!" Takhle moje dcerka umí ozvláštnit cestu do školy. Oponoval jsem: "To nejde, škola zavírá za pět minut!"

12.12.2017 v 11:53 | Karma: 15,49 | Přečteno: 470x | Diskuse| Osobní

Karel Janďourek

Domácí doktorka... aneb: Hned je mi líp!

Proběhla nám bytem nějaká čtyřiadvacetihodinová virová lapálie. Jak už to tak bývá, coby silný jedinec jsem odolával nejdéle a tudíž v okamžiku, kdy skolila mě, už byl zbytek rodiny pln sil a energie.

20.11.2017 v 12:01 | Karma: 16,66 | Přečteno: 611x | Diskuse| Společnost

Karel Janďourek

Jak dorazit na třídní sraz, bez problémů a včas...

Před pár lety jsme měli třídní sraz na takovém odlehlém místě. Upřímně jsem měl docela strach, jestli tam trefím.

6.11.2017 v 12:00 | Karma: 19,47 | Přečteno: 884x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Až budu těhotná

U nás doma sledujeme jeden z mnoha nekonečných televizních seriálů. Já vím, že to asi przní vkus, ale na druhou stranu jsme přece národem, který stvořil tak legendární postavu, jako byl doktor Štrosmajer....

17.10.2017 v 12:01 | Karma: 20,84 | Přečteno: 916x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Vibrátor... aneb lepší, než dlouhý vysvětlování

Pomalu nám začal školní rok a rozebíhají se kroužky. To je veliký nápor na rodinnou organizaci a logistiku.

26.9.2017 v 9:40 | Karma: 23,60 | Přečteno: 1181x | Diskuse| Společnost

Karel Janďourek

U doktora, aneb "Takhle ne, mladý muži!"

Náš obvodní doktor mě poslal kvůli jedné lapálii ke specialistovi. Hrdě jsem se objednal a ve stanovený čas nakráčel na kliniku.

14.3.2017 v 12:01 | Karma: 36,49 | Přečteno: 3018x | Diskuse| Osobní

Karel Janďourek

Na pubertu jedině s helmou!

Dcerka nám roste do krásy .... a do puberty. Zatím je to ještě roztomilé, ale už se nám tam vkrádají poněkud drsnější prvky.

7.2.2017 v 12:02 | Karma: 27,37 | Přečteno: 1995x | Diskuse| Osobní

Karel Janďourek

Hajdom, hajdom.... aneb "Jak jsme (ne)zpívali koledy"

Ke Štědrému večeru patří koledy. To mi nikdo nevymluví. Loni dcerka chodila na flétnu, tak jsme pod stromečkem pískali, ovšem letos v září zůstala flétna v šuplíku a malá slečna se vrhla na házenou... Musel jsem na to jinak.

3.1.2017 v 12:01 | Karma: 18,73 | Přečteno: 2054x | Diskuse| Ostatní

Karel Janďourek

Švédova Trojka a Kuchaři - vítěz naší rodinné hitparády

Naší rodinnou hitparádu pro rok 2016 vyhrála kapela Švédova trojka s písničkou Kuchaři. Abychom předešli případnému nedorozumění, toto vítězství není spojeno s žádnou věcnou cenou, ani finančním ohodnocením.

15.12.2016 v 11:50 | Karma: 11,36 | Přečteno: 338x | Diskuse| Kultura
  • Počet článků 127
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1507x
Člověk velice všímavý a ještě více upovídaný

Seznam rubrik